Hledám machra se skutečnými praktickými zkušenostmi s pulzním buzením vetší cívky v mústkovém zapojení. Cívka cca 5 Ohm/100mH. Napájení - poměrně tvrdý zdroj 100V ss.
Prúběh buzení - kladný puls 25ns- proměná pausa 0-25ms- zaporný puls 25ms.
Zatím se mi nedaří odstranit zakmitávání tranzistorů, případně rozkmitání celého systému.
Nejsem machr, ale asi to bude asi dost problém, tak jak píšeš. Jednak nepíšeš, jaké jádro ta cívka má (a jestli vůbec), a jednak v závislosti na tom všem má cívka obecně nějaké vlastnosti, jako třeba rezonanční frekvenci, a chtít ji donutit pracovat / kmitat někde jinde “než chce ona”, se bude dost bránit… a ještě s takovou energií (a navíc ji chceš donutit pracovat disharmonicky). Má tohle nějaký praktický důvod? V podstatě z ní chceš takto udělat elektromagnet (plusmínus nějaká regulace), jinak mi to nedává smysl. Prototyp nějaké cívky na šroťák?
Také nejsem “machr”, ale tohle mne fakt rozesmálo 
Nechceš to nějak přiblížit? “kladný puls 25 nanosekund” a “zaporný puls 25 milisekund” je dost nevyvážené buzení, ne? No, třeba něco odepíše…
Obecně se k tomu dá napsat to, že cívka musí být na obou koncích připojena na malou impedanci, jinak se objeví zákmity. Musíš tedy zajistit, aby v každém stavu byla cívka připojena na malou impedanci, např. buzení z emitorových sledovačů. kolektorů otevřených tranzistorů a tak. Protože nevím, jak to máš zapojeno, tak nemohu poradit konkrétně.
Pánové,
omlouvám se za pozdní reaakci, ale vaše odpovědi se do dneška váleli ve spamovém koši. Dále se omlouvám za překlep - správně mělo být : 25ms-25ms-25ms.
Cívka neslouží jako elektromagnet ale rehabilit. pomůcka. Cívek je více jak vzduchové, tak i Fe jádrem… Jejich chování je podobné.
Co se týče nízké impedance, tak k cívce je paralelně připojen odpor 2kO. Menší by byl lepší, ale s budiče by to udělalo vařič. Experimentoval jsem i paralelní kapacitou, zatím jako kompromis vychází kapacita 50nF a zároveň připojení cívky na cca 3ms obráceného napětí. Zatím vyzkoušeno jen pro jednu vzduchovou cívku. Otázka je, co s tím vyvedou ostatní cívky.
Pokud máte nějaké jiné realizovatelné nápady, sem s nimi.
Nepochopil jsi. Nemluvil jsem o paralelní impedanci (i když ta poskytne určité tlumení také), ale o impedanci buzení a zátěže (protože je většinou cívka “opřena” jedním koncem o napájení, tak to bývá splněno).
Pokud ale používáš paralelní tlumení, tak použij sériovou kombinaci R-C. Potom můžeš jít s odporem podstatně níž a kapacitu si vyzkoušej. Já bych, bez velkých výpočtů, začal někde u 100-220 nF.
Přiznám se, že nerozumím slovnímu spojení impedanci buzení a zátěže. Jak jsem psal ve svém datazu jedná se o můstkové zapojení - cívka v jedné diagonále a napájení v druhé.Paralelní RC členy jsem též zkoušel. Obávám se, že právě kapacity ochraných RC členů (u každého spínače) jsou možná příčinou zakmitávání cívky.
Tím jsem chtěl říct, zjevně nešikovně, že na obou koncích musí být cívka zapojena na malou impedanci. jakmile se alespoň jeden konec cívky ocitne na velké impedanci, objeví se zákmit. A nemylte se, to není způsobeno přidanou kapacitou, ten zákmit je tam vždy, jenom bez jakýchkoliv kapacit by to nemělo kmitavý charakter, ale napětí by vyběhlo nade všechny meze. Prostě, když naráz přerušíte proud cívkou, objeví se napětí, které se snaží proud udržet- To je chování vlastní jakékoliv indukčnosti a nezáleží na provedení (jádro a podobně). Ta energie akumulovaná v mg. poli se prostě musí nějak vybít. Přídavná kapacita ten kmit pouze prodlouží a pokud je použita kombinace RC, tak se na tom odporu ta energie postupně promění v tepl.
Kdyby ten můstek byl tvořen emitorovými sledovači, tak by malá impedance emitorových sledovačů ten přechodný jev utlumila, ale tam budou nejspíš otevřené kolektory tranzistorů pnp - npn. Řízení můstku bych tedy řešil tak, aby byl vždy na každé straně jeden tranzistor otevřen (nemá-li být cívka buzena, tak otevřít obě větve ke stejnému potenciálu, lhostejno, jestli k plus, nebo k mínus). V každém případě jsou velmi vhodné ochranné diody k plus i mínus (nejlépe Schotkyho diody).
Tak teď už tomu rozumím. Cívka je zapojena v diagonále H můstku, takže při sepnutí jsou oba konce připojeny na zcela otevřené tranzistory a při vypnutí se cívka snaží vybít přes zpětné diody + kapacitu zdroje a všechny ostattní dosažitelné kapacity, případně přes nějaký vybíjecí obvod nebo připojením cívky na obrácené napětí (na nějaký čas). Obrácený napěťový puls, který se na cívce objeví není na závadu, pokud ovšem nepřejde do kmitání, které se tranzistorům dost nelíbí. Toto kmitání, podle mne nezpůsobuje samotná cívka, ale právě kapacity (všechny prvky ) umožňující přelecání energioe sem tam - kmitání. A máte úplnou pravdu, že připojením cívky k co nejnižší impedanci kmitání utlumí. Mně ovšem šlo jak vzniku tohoto kmitání zabránit - vhodné obvodové zapojení. Mně se zatím ajko nejvhodnější jeví připojení cívky na cca 3-5ms na obrácené napětí + paralelní kapacita cca 50nF. Je mi jasné, že pro různé cívky a různé frekvence se obvod bude chovat odlišně. Obávam se i tvrdého připojování cívky na protinapětí - prohoření tranzistorú.
Pochop to: Při náhlé změně budícího proudu se zákmit objeví, kapacita nekapacita. Ona tam u reálné cívky nějaká kapacita vždycky je, ale i u naprosto ideální cívky (prosté jakýchkoliv kapacit) tento jev nastane, jenom zákmit bude velmi strmý, velmi úzký a s velkou amplitudou. Přídavná kapacit pouze prodlouží délku kmitu (posunem rezonančního kmitočtu dolů) a sníží amplitudu prvního kmitu.
Samozřejmě, u můstkového zapojení nesmí být nikdy oba tranzistory v jedné polovině (větvi) můstku sepnuty současně, ale mohou být současně sepnuty dva stejné tranzistory v každé větvi, což odpovídá nebuzení cívky a současně poskytuje nízkou impedanci.