Já mám -uino nainstalované taky. Nejdřív kvůli 3d tiskárně, teď se k tomu ESP8266 přidal taky. Jenže AVRka prostě programuju v Atmel Studiu 7. Mimo jiné i proto, že nepoužívám -uino moduly, ale AVR procesory používám přímo na DPS finálního zařízení. Ono by se -uino třeba do mašinky nebo vagonku velikosti TT opravdu nevešlo. I do instalační krabice by s tím byl problém.
Oproti AS6 nevidím žádný významný rozdíl, ale AS6 (i AS5) jsem měl nainstalovaný jenom velmi krátce. Jediné, co opravdu nevím je to, jestli AS5 a AS6 umí poslední procesory AVR (ty s UPDI rozhraním). Většinu programů jsem psal v assembleru a to jsem psal mnohem raději v AVR Studiu 4.18. Podle mně má lepší možnosti debuggeru - hlavně, co jsem používal - to bylo možnost “připnutí” jednotlivých IO registrů z různých periferií na panel, což AS5 a vyšší neumí. To zobrazí pouze všechny IO registry jedné periferie. Jenže od té doby, co jsem přešel na Cčko, tak raději píšu v Atmel Studiu (nyní ve verzi 7). Cčko se v Atmel Studiu lépe ladí, než v AVR Studiu + WinAVR. Pravdou ale je, že v Cčku už programuju pěknou řádku let, takže vlastně nešlo o nic víc, než začít pracovat s periferiema AVR mikroprocesoru. Díky dobré znalosti instrukcí AVR procesoru lze psát programy relativně dost efektivně. Kompilátor pomůže s optimalizací a s dobrou znalostí instrukcí procesoru mu člověk může jít tak trochu naproti, ale program v Cčku bude vždycky o trochu větší a o něco pomalejší, než program napsaný v assembleru.