Koncepce napájení pro více komunikujících MCU

Například u docházkových a přístupových systémů se používalo a nadále i používá v různých variantách RS485, RS422 a 12V napájení. Většinou bylo napájení stejné i pro spínání elektromagnetických otevíračů. Pro komunikaci i na velké vzdálenosti (do 150m), pokud nebyla sběrnice galvanicky oddělená a to většinou nebyla, bylo nutné mít společnou zem, tj. GND - záporný pól napájení. Pak vše šlapalo bez problémů. U vzdálených terminálů se používaly vzhledem k úbytkům na kabelech lokální zdroje napájení. Opět musely být propojeny GND. GND nebylo nikde zemněno, používali se SELV zdroje nebo spojení na PE jen u jednoho zdroje. Pro propojení např. budov se používali i optické převodníky nebo optické kabely. Dnes je vesměs vše po LAN. Jako komunikační IO se používají MAX483 nebo MAX485 nebo nejlevnější SN75176. Vždy byly na datových vávodech integrovány ochrany, tj. transily nebo zenerky 5V1 a v sérii s vývody odpory 10R nebo malé žárovičky 12V/30mA. Ty měly obrovskou výhodu, že pokud někdo zapojil něco špatně, žárovka se rozsvítila nebo prasklo vlákno a bylo to jednoznačné. Někdy to zapojovali různí “umělci”.
Myslím si, že nemusíš mít obavu, že Ti to “nepojede”. Na Tvůj “rozměr” kabeláže by v pohodě stačil centrální zdroj. A jak tady již psali přede mnou 12V pro relé a podobné koncové prvky a 5V stabik (7805) pro procesorovou část. Ještě bych doporučil alespoň na jednom místě, většinou u mastera, PULLUP odpory pro základní stav sběrnice v klidu a koncové odpory 120R. Sběrnici vždy tahat za sebou, tj. sériově. Zapojení do hvězdy nebo i vločky je dosti problematické, kvůli odrazům na vedení. Může to dělat paseku.

1 Like