PIC - TON, TOF - ošetření tlačítka

Ale jo, tohle mě štve dlouhodobě. Když to porovnám se stavem v devadesátých letech a na začátku tisíciletí, tak je to poměr snad 100:1, degradace (nejen) vzdělání odborného i obecného je opravdu výrazně poznat. Dál jde o slušné vychování a znalosti chování ve společnosti - nic, takřka nula, ale chovají se všichni jako by sežrali šalamounovo hovno a byli největší machři na světě. Společností myslím i firmy - dostat se do takového kolektivu složeného převážně z mladých je pro někoho se zkušenostmi utrpení - nekonečné vysvětlování bez odezvy a akceptace, nekonečné ztrácení času a ve finále je člověk stejně černá ovce, jenom proto že chtěl zefektivnit chod firmy a vysvětlit mladším věci, které má v tomto oboru každý znát, ale nezná je nikdo. Ok, nechceš neber, ale stokrát nic umořilo i vola - firem s takovým toxickým složením je převážná většina, to může vydržet snad jen svatej. Standardy, dokumentace, datasheety - to jsou všechno sprostá slova, když na nějakou otázku odpovíte “je to v datasheetu, tak si to přečti”, tak jste vyvrhel, vysloužil jste si zhnusený pohled a zasloužíte přinejmenším nějakou pomluvu, ne-li něco horšího. Oni se totiž ve skutečnosti všichni ti zmrdečci uvnitř sebe třesou strachy před někým s dovednostmi, chtějí si jen hrát a objevovat - na to ale u větších projektů není čas. Bohužel je zmrdečků a vlezdoprdelků v kolektivech většina, takže to končí zpravidla vyštípáním toho, kdo hegemonii narušil.

Jedním slovem hnus, z mladých něco doopravdy zná tak jeden z dvaceti, ale pak má zpravidla tak přehnané sebevědomí, že je to stejně k nevydržení. Už na to mám alergii.