Na -uina se vykašli. Je to jenom IO s bootloaderem a pár kondíkama okolo na destičce opatřený kolíkovýma lištama, stabilizátorem napětí a reset tlačítkem. Kromě toho, bys musel použít i -uino programovací prostředí a to jejich jakoCčko. S klasickým programátorem máš daleko větší možnosti. Klasický programátor na -uino sice můžeš použít také, ale pak z toho stejně uděláš jenom IO s trochou bižuterie okolo, protože smažeš bootloader. Zůstane Ti z toho IO se stabilizátorem napětí, poháněné krystalem a LEDkou připojenou na jednom z pinů. Tím pádem máš 3 piny obsazené a nemůžeš je použít ve svojí aplikaci. Je ale vhodné přeházet pojistky alespoň tak, abys mohl využít celou programovou paměť včetně té části, kde byl bootloader. S klasickým IO nemusíš v první fázi dělat nic, protože je IO z výroby nastaven na 1 MHz IntRC.
Co se osciloskopu týká, tak ten sice mám, ale ještě jsem ho nepoužil. Mnohem užitečnější pomůckou je logický analyzátor jako třeba tento : ebay.com/sch/i.html?_from=R4 … r&_sacat=0
Ten používám relativně často hlavně při ladění komunikace mezi mcu a okolím. Velmi často při ladění programů využívám nějakou LEDku, pokud je v zapojení, nebo logickou sondu.
Co se odporů týká, tak nejčastěji používám 100R jako ochranné odpory na výstupech IO (pokud jdou z desky ven), 1k k logickým signálům na vstupech, 10k jako pull-up, pokud interní nestačí nebo jej z nějakého důvodu nelze použít (I2C komunikace). Ke tlačítkům většinou stačí interní pull-up a tlačítko připojit na GND, pokud neřešíš zákmity na úrovni HW. Pak odpory k LEDkám, ale tam už záleží na použitých LEDkách. Pro 7-segmentové zobrazovače (při +5V napájení) 200R-470R podle barvy, aby svítily subjektivně stejně. Pro SMD LEDky používám odpory až 3k3, protože ty umí svítit opravdu hodně. Všechno ale z řady, žádné mimořádnosti. Pokud potřebuju něco k AD převodníkům nebo prostě nějak doladit, tak tam používám trimry.