Novou knížku PIC18F jsem si pořídil. Sám sebe považuji za programátora začátečníka, profesionálně programuji PIC16 druhým až třetím rokem. Převážně řízení spínaných měničů, žádné vstupy od obsluhy, žádné displeje a podobné ptákoviny.
Kvůli nové aplikaci, vyžadující zásahy obsluhy, ovládání LCD a potřeby spoustu výpočtů kvůli čidlům, jsem šáhnul po PIC18F45K22.
Zkušenosti s PIC18 skoro žádné, takže mi programování moc nešlo a ne úplně všechno se dá okoukat z datasheetu.
Z knihy mám pochroupánou půlku z prvního dílu, Pepino to rozdělil na 2 bible, protože nejsou tak velké kroužky na vazbu. Jeden díl má něco přes 210 listů A4, skutečný macek.
Prvních pár kapitol je “osvěžujících paměť” hradla, architektury počítačů, jednočipů, krátký přehled jednočipů, pokec o PIC18… používání různých instrukcí, aritmetika, logika, BCD, tabulky, adresování… periferie. Je toho moc. Různý figle a podobně.
Při mém rychlém prolistování mi přijde, že je tam 50% ASM a 50% C.
Osobně nechápu jak jsem dotěď mohl žít bez nepřímého adresování přes FSR 
, který u PIC 16 bylo těžce nepochopeno a u PIC 18 mi to přijde jako “krutě mocný nástroj”.
Já jakožto pokročilý začátečník jsem naprosto nadšen.
Kniha má samosebou i svou stinnou stránku, co mě občas vytáčí. Jak se autor (původní anglicky mluvící) snaží něco vsugerovat neustálým opakováním, někdo jiný by si toho třeba nevšimnul.
PepinoCZ: Díky za tento počin, jen tak dál