Z těch vyjmenovaných prostředů se rozhodně pro elektroniku nehodí toluen a aceton, stejně jako všechna ředidla pro barvy. Toluen (lakařský) už obhužel není díky feťákům volně v prodeji. Odstraňuje zaschlé barvy ale také naleptává umělé hmoty (ABS). Dokonce lze některé hmoty pomocí toluenu i lepit nebo je rozpouštět a vytavářet si tak různé zalévací hmoty.
Technický benzín je vhodný jen pro čistění strojních součástí a jemné mechaniky. Jinak ho ani nepoužívám.
Pro čistění elektroniky a to nejen plošňáků ale i např. magnetofonový hlav je vhodný izopropyl nebo líh. Izopropyl bývá často obsažen právě v čistících roztokách pro čistění magnetogonů.
S tím lihem je to troch složitější. Technický líh není chemicky čistá látka a obsahuje řadu uhlovodíků, žvláště jeli vyráběn synteticky a prodáván pod označením etanol. Takový líh pak naleptává některé druhy organických skel, rohodně ho nelze doporučit pro čistění optiky CD přehrávačů. Pro takové případy používám lékarenský líh, který obsahuje 60% čistého lihu, zbytek je destilovaná voda. Je ale dosti drahý.
Ještě bych zmínil Sitol (dříve Sidol) používaný na cídění kovů hlavně mosazi. Výborně odstraňuje kysličníky mědi, měď se pak výborně pájí. Stejně tak dobře čistí zčernalé stříbro. V rostoku s vodou lze čistit řetízky, šroubky, nebo i postříbřené kontakty konektorů. Musí se pak pečlivě odstranit, jinak může půspobit korozivně.